:: Marie Kubátová vzpomíná

... Já jsem jako dítě nechodila do pohádky za devatery hory a devatery řeky. Moje pohádkové království bylo dlouhé pětadvacet kotrmelců od školní zahrady ke kostelní zdi a široké od Járku po humna, kde pásaly moje kamarádky Gabra s Málinkou kozu Herku. To království byla maminčina stará Morava; cigáni tam vařili pod mostem v kotli volskou hlavu, ogaři hráli u kapličky křivák a kostelník Struhař odháněl darebné haranty od tajemné zvonice, kde visely a o poutích vyzváněly převeliké zvony. Uprostřed toho království stála na místě pohádkového hradu stará poctivá škola, v ní bydlel tatínek, pan řídící, maminka, paní řídící, a školní babička a za školní tabulí fňukala malá Málinka, že ju všecí šidíja a najvěc Gabra...

Tá škola u nás stójí daléj a v súčasnosti sa tu nachází penzion. Járek furt teče do Vláry, tá do Dunaja a ten až do mořa. V kostele Sv. Josefka bývajú v květnu vyhlášené pútě. Kopa věcí sa změnila, ale jedno ostává pořáď stejné - knížky o Gabře a Málince od Amálie Kutinovéj čtú děcka školú povinné aj ti odrostlejší. Všeci sa stejno skřéníja při čtení srandovních příběhů povedených cérek ze Štítnéj.

Poďme si tu neco povědět o Gabře, Málince, Amálii Kutinové, jejím díle a životním putování. Co sa nevleze toť, možete vyzvědět přímo ve štítenskéj knihovně, kde sa nacházi minimuzeum Gabry a Málinky.