Obec Štítná nad Vláří-Popov se rozkládá v údolí Bílých Karpat v nadmořské výšce kolem 330 m. Obcí protéká řeka Vlára a potok Járek. Vznikla spojením dvou vesnic, patří k ní i osada Valentov a několik pasekářských usedlostí. Část jejího katastru tvoří hranici se Slovenskou republikou. Na rozloze 2845 ha dnes žije 2315 obyvatel.

     První písemná zmínka o Štítné nad Vláří a Popově se objevuje roku 1374, ale osada Štítná vznikla již daleko dříve. Od druhé poloviny 13. století patřila pod brumovské panství a od roku 1662 byla součástí Brumova.

     V roce 1663 byla obec vypálena, v roce 1877 vyhořelo zase 109 domů-převážná část osady. Zbytek osady podlehl dalšímu požáru roku 1907. Z těchto důvodů patří Štítná nad Vláří mezi první obce na jižním Valašsku, kde vymizela původní dřevěná zástavba.

     V první světové válce roku1914 narukovalo z naší obce 253 mužů od 17 do 50 let. Domů se vrátilo 93 mužů. V druhé světové válce byla v obci založena organizace odboje, v jejímž čele stál Stanislav Janečka a Jan Matušinec. Oba byli 29. října 1941 v koncentračním táboře popraveni.

     V současnosti je obec plynofikována, je zde vybudován vodovod a kanalizace. K síti prodejen je třeba přičíst restauraci zařízenou na rodinné oslavy a pohostinství. Základní škola nese jména Gabry a Málinky podle hrdinek známé knihy Amálie Kutinové. V obci je také pošta a zdravotnické zařízení.

     Štítná nad Vláří-Popov nabízí obyvatelům i návštěvníkům široké možnosti společenského, sportovního a kulturního vyžití. Je zde kulturní dům s kinem a knihovnou, dvě sportovní hřiště, koupaliště, rekreační středisko Obárané a turistická ubytovna. V zimě je v provozu lyžařský vlek. V překrásné okolní přírodě je zřízeno množství turistických tras a cyklostezek.

     Štítná nad Vláří je střediskovou obcí místního významu, ležící na pravém břehu řeky Vláry jihozápadně pod masívem Hložecké skupiny Bílých Karpat, asi 8 km jihozápadně od Valašských Klobouk. Nadmořská výška se pohybuje kolem 320 m. Název odvozen pravděpodobně od slova štít (Schild), štítonoš-osada s manskou příslušností k brumovskému hradu, příslušníci ozbrojené hradní družiny. Historické názvy obce: r. 1464 v Ščitné, r. 1520 ves Ssczitnau, 1780 ze vsi Sstitney, 1671 Ssczytna, 1751 Stietina, 1846 Stittna, Ščitna, od roku 1872 používán název Štítná.

 

     Z pravěké minulosti jsou známy nálezy popelnicových hrobů z mladší doby bronzové ve trati „Mezicestí“, dále pak jednotlivé nálezy pravěkých nástrojů z blízkého okolí Štítné.

 

     Štítná náležela (spolu s Popovem a Mirošovem) do manské soustavy královského hradu Brumova, patří tedy k nejstarším osadám v této oblasti. Její původ sahá patrně až do 2. pol. 13. století. Při kopání základů se však našel pěkně opracovaný cep, starý asi 3000 let př. n. l. V Žírcoch byly rovněž nalezeny při kopání základů zbytky kostry z mohyly doby Sámové (623-658). V písemných pramenech se objevuje poměrně pozdě, první zmínka se objevuje až v r. 1374, v roce 1424 byla jako část broumovského panství dána do zástavy králem Zikmundem, při prodeji brumovského panství na začátku 16. století pánům z Lomnice je uváděna při Brumovu. Po rozdělení brumovského panství v roce 1662 se Štítná stala součástí první dílu panství. Při vpádu v r. 1663 byla vypálena celá osada a zabito 7 obyvatel. Podle pověsti se podařilo místním obyvatelům úspěšně odrazit vpád Kuruců za Rákocziho povstání v letech 1704-1711, boj měl být údajně sveden v místech trati „Mezicestí“. Děti a starce odvezli do hor, Kuruce pobili a pochovali v hluboké jámě. Od té doby se Kuruci Štítné několikrát vyhnuli. Na tomto místě postavili Boží muku, která tam stojí dodnes. V r. 1836 postihla obec epidemie cholery, v r. 1877 vyhořela převážná většina osady (celkem 109 obydlí), zbytek osady podlehl dalšímu požáru v r. 1907. Tyto požáry způsobily, že se po r. 1877 přestaly stavět dřevěné domky a nyní v obci nenajdeme jediný dřevěný dům. Štítná tak patřila mezi první obce na jižním Valašsku, kde vymizela původní dřevěná zástavba. Od 2. pol. 19. století byla ve Štítné zavedena výroba potaše z bukového popela pro potřeby skláren v Sidonii a ve Štěpáně, která vzala za své se zánikem těchto podniků za hospodářské krize v období první republiky.

 

     Za nejstarší část obce je považována Výpusta a pak náves, která byla čtvercovitě stavěna s bezpečnostními mezerami a osídlována přicházejícími kolonisty. Domy-sruby byly stavěny čtvercovitě bez stropu s ohništěm uprostřed. Později se dům skládal z izby, síně a chlívku. V rohu izby býval koutek se zděným ohništěm a vířilo se na trajfusu v nádobě zavěšené na kumháru. Kozub (komín) z vrbového proutí byl vymazán blátem. Čněl asi 30 cm nad stropem a byl ukončen plochou šlopou. Podlaha byla udusaná hlína vymazaná kravincem.

 

     V roce 1758 bylo ve Štítné osedlých 112 domů (přes 30 gruntů, 2 mlýny-koncem 19. stol. Dokonce 5), hospoda, kovárna, jatka a solní skladiště. V r. 1770 bylo nařízeno číslování domů a stálá jména občanů, která se nesměla měnit. Do té doby se nazývali podle místa, vlastností a postavy. Na konci 18. st. zde žilo téměř 850 obyvatel, v r. 1900 již více než 1550 obyvatel, v r. 1960 téměř 1900 obyvatel, r. 1995 až 2300 obyvatel.

 

     Farní kostel sv. Josefa byl postaven v roce 1784, do něj údajně přenesen oltář ze zrušené kaple sv. Rocha nad Mařaticemi. Kostel se měl původně stavit směrem do Jestřabí, ale na přání pana Janečka se poté stavil na jeho pozemku. Plány na stavbu ve Vídni omylem zaměnili, a proto byl kostel postaven jiný a jinde než bylo původně plánováno. Byla také zavedena i duchovní správa. Prvním lokálním kaplanem ve Štítné se stal bývalý františkán p. Josef Čermák, který zde působil až do roku 1808. Fara byla zřízena až v r. 1856, předtím náležela Štítná k farnosti brumovské. Za vlády Josefa II. bylo nařízeno zřídit školu tam, kde v půl hodinovém okruhu pěší chůze je 90-100 dětí. Proto se ve Štítné r. 1784 začala stavit škola, byla dostavena r. 1787 a stála na nynější farní zahradě mezi farou a kostelem. Neměla ani nejzákladnější hygienické zařízení. Prvním učitelem byl Jan Feygerle (Torigule). Do té doby vyučoval podomácku kožešnický mistr a jeho žena základům čtení, psaní a počítání. Protože stará škola nevyhovovala, začala se s velkou podporou občanů stavět v roce 1897 nová, která byla ještě v témže roce dostavěna. Školní kronika založena po roce 1880. Roku 1973 byla slavnostně otevřena nová základní devítiletá škola.

 

     Od roku 1898 působil v obci také spolek dobrovolných hasičů a Občanská záložna. V první světové válce narukovalo z obce 253 mužů od 17-50 let. Domů se nevrátilo 93 mužů. Z vděčnosti a velké radosti z míru byla r. 1918 zasazena lípa svobody a později byl vystaven pomník padlým hrdinům. 26. 6. 1924 projížděl obcí první prezident ČSR T. G. Masaryk, na chvíli se zastavil a podepsal se do pamětních knih obce, Sokola (založeného r. 1920) a Orla (1921).

 

     Celosvětová krize postihla i Štítnou. V prosinci se začaly vydávat nezaměstnaným poukázky na poživatiny v hodnotě 10 Kčs.

 

     V roce 1937-38 se v obci zavedl při poště telefon, telegram a začaly se elektrifikovat části obce. Roku 1949 vysílal místní rozhlas první zprávy, r. 1950 byl zahájen provoz vodovodu.

 

     Rok 1939 znamenal nejistotu, odpor a nenávist ke všemu, co bylo německé. U nás byla založena organizace odboje, v jejímž čele stál řídící učitel, kapitán v záloze Stanislav Janečka a jeho věrný spoluorganizátor odboje Jan Matušinec, bývalý finanční strážník. Oba byli r. 1941 v koncentračním táboře popraveni. Obec byla osvobozena 2. května 1945 rumunskými vojáky bojujícími ve svazku s Rudou armádou. Dochází k nové úpravě okresů. DO té doby patřila Štítná k okresu Uherský Brod. V poválečných letech byl zřízen okres Val. Klobouky, do kterého byla začleněna i Štítná. Roku 1960 byl zrušen okres Val. Klobouky a Štítná od té doby patří k okresu Gottwaldov, nyní Zlín. Ve Štítné prožila své dětství Amálie Kutinová, kdysi velmi úspěšná a oblíbená spisovatelka knih pro mládež.

 

     Významné stavby a památky v obci: památkově chráněny stavba kostela sv. Josefa a socha sv. Jana Nepomuského ze 30. let 18. století. Na levém břehu Vláry ve trati „Hradišťko“ jsou patrny zbytky původního opevnění feudálního sídla ve Štítné (sídlo mana broumovského hradu). Jádro tvrziště mělo oválný půdorys o průměru kolem 20 m a bylo obehnáno příkopem přes 3 m hlubokým, před nímž byl ještě navršen vál, na konci 19. st. ještě 3 m vysoký. Při výstavbě železniční trati Vlárské dráhy došlo ke značnému poničení zbytků tvrziště. V obecní pečeti je obraz postavy žence. Za poslední roky bylo v obci zbudováno koupaliště, byla postavena smuteční síň, provedla se úprava hřbitova, zbudovalo se také hřiště. Dále bylo postaveno nákupní středisko, zdravotní středisko, mateřská školka. Dokončily se úpravy Járku a také se zregulovala Vlára, úpravy silnic a celková údržba obce přetrvává dodnes.