Obec Štítná nad Vláří leží 333 m nad mořem a přísluší okresu Zlín. Vesnicí protéká řeka Vlára a potok Járek.

     Přestože se předpokládá, že obec byla založena asi ve 13. století, našel se na území Štítné při kopání základů pěkně opracovaný cep starý asi 3 tisíce let před naším letopočtem.

    V Žírcoch byly nalezeny rovněž při kopání základů zbytky kostry z mohyly doby Sámové r. 623-658. Babí a Haběďová jsou názvy míst, kde se kladly oběti pohanských bohů.

     Za nejstarší část obce je považována Výpusta a pak náves, která byla čtvercovitě stavěna s bezpečnostními mezerami a osídlována přicházejícími kolonisty. Domy-sruby byly stavěny čtvercovitě bez stropu s ohništěm uprostřed. Později se dům skládal z izby, síně a chlívku.

 

V rohu izby býval koutek se zděným ohništěm vyřilo se na trejfusu v nádobě zavěšené na kumháru. Kozub (komín) byl z vrbového proutí vymazán blátem. Čněl asi 30 cm nad stropem a byl ukončen plochou šlopou. Podlaha byla udusaná hlína vymazaná kravincem.

    V písemnictví se obec připomíná až v roce 1503. Král Vladislav II. prodal broumovský hrad a Štítnou Janovi Meziříčskému z Lomnice. Potomek Janův pan Adam Meziříčský vyprostil roku 1537 poddané Štítňany z práva odúmrtního a dovolil jim pastvu bukvicovou a žaludovou, kterou užívali až do roku 1948. Každý grunt za to odváděl panství měřici ovsa a jednu slepici ročně. V roce 1556 měla obec 46 usedlostí, 15 měřic půdy, panský dvůr a ovčín. V roce 1574 Mandoléna Lomnická prodala broumovský hrad i Štítnou Zdeňku Římanskému Kavkovi z Říčan.

     Štítná se údajně za starodávna jmenovala Štítary. Byla pevností-štítem obrany proti vpádům Tatarů. Svědčí o tom názvy Hradiště, Hradišska, Skalky a Kamenec. Vpády divokých Tatarů, Kuruců a Kumánů bývaly časté a kruté. Hordy divokých jezdců na koních vše pálili, vraždili a dívky brali do otroctví.

     Již ve Vlárském průsmyku se budovaly zátarasy z klád, ve kterých se nechávaly otvory na průjezd. V době napadení se tyto průjezdy zadělávaly pokácenými stromy a celá bariéra byla obsazena ozbrojenými muži i z vrcholů hor byly na nepřítele pouštěny velké skalnaté balvany. Tuto obrannou akci řídil vojvoda bydlící se svými osídlenci na Holém Vrchu. V případě porážky obránců obyvatelé okolí Brumova se ukryli na hrad a divokým útočníkům kladli odpor štítenští, kteří byli znamením ohně na Holém Vrchu a v Bylnici na Stráži upozornění na blížící se nebezpečí. Alespoň některé nájezdy jsou zde zaznamenány. O žních v r. 1663 velkým vpádem Tatarů v počtu 25 tisíc bylo 33 obcí vypáleno včetně Štítné a panského dvora, založeného již ve 14. stol. Vpády Rákocziho zasáhly Štítnou v letech 1704-1710. V roce 1704 byli štítenští varováni na Kuruce. Děti a starce odvezli do hor, Kuruce pobili a pochovali v hluboké jámě. Na tom místě postavili Boží muku, která stojí dodnes. Lidské kosti se vykopaly při kopání základů domů č. 246, 249 a 259. Od té doby se Kuruci Štítné několikrát vyhnuli.

     V roce 1716 patřila Štítná brumovskému hradnímu pánu Selba, bratru Karla a Jana Antonína. Na nynějším čísle 96 bydlel Mikuláš Zeman. Obec měla velký úbytek obyvatelstva a čítala jen 33 domů. Byl to smutný výsledek nepřátelských vpádů. Zato o 40 let později je zaznamenán velký stavební rozmach. Bezpečnostní volná místa na návsi byla zastavována a obec měla v roce 1758 již 112 domů.

     V roce 1770 bylo nařízeno číslování domů a stálá jména občanů, která se nesměla měnit. Do té doby se nazývali podle místa, vlastností a postavy. Za vlády Josefa II. bylo nařízeno zřídit školu tam, kde je v půl hodinovém okruhu pěší chůze 90-100 dětí. Proto se ve Štítné roku 1784 začala stavět škola a zároveň i kostel. Škola byla dostavěna roku1787 a stála na nynější farní zahradě, mezi farou a kostelem. Neměla ani nejzákladnější hygienické zařízení. Prvním učitelem byl Tarigule. Do té doby vyučoval po domácku kožešnický mistr. Jeho jméno nám není známo. V zimním období bylo více žáků, proto mu vypomáhala jeho žena.

     Kostel se měl původně stavit směrem do Jestřabí, ale na přání pana Janečka se postavil na jeho pozemku. Plány na stavbu ve Vídni omylem zaměnily, a proto byl kostel postaven v roce 1787 jiný a jinde než bylo původně plánováno. V tomto roce byla ve Štítné zavedena i duchovní správa.

 

     Štítná byla střediskovou obcí, proto se 12. června 1848 sešli zástupci 13 obcí broumovského panství, aby vydali petici proti robotě a poplatkům.

     Naši obec nehubily jenom nepřátelské vpády a zloději dobytka, ale také zhoubné požáry a přírodní katastrofy. V roce 1853 byla velká průtrž mračen. Tento živel způsobil velké škody na polích. Járek se rozvodnil a strhl most na silnici k Bylnici.

     Stále častější požáry způsobily, že se po roce 1877 přestaly stavět dřevěné domky, takže nyní v obci nenajdeme ani jediný dřevěný dům. Protože stará škola již nevyhovovala, začala se stavět v roce 1897 nová, která byla ještě v tomto roce dostavěna (škola Gabry a Málinky).

     19. února 1909 bylo slyšet zemětřesení. Připadalo to jakoby se řítila velká lavina a dobytek se plašil. 6. září téhož roku se po velkém dešti Járek a Vlára rozvodnily. Voda způsobila velké škody a na Trávnikách utonul finanční strážník.

     V první světové válce roku 1914 narukovalo z naší obce 253 mužů od 17 do 50 let. Domů se nevrátilo 93 mužů. Z vděčností a z velké radosti z míru a z nového svobodného státu byla v roce 1918 zasazena lípa svobody a později byl postaven pomník padlým hrdinům.

     V r. 1919 postihla náš kraj velká povodeň. Voda strhla přes řeku Vláru most, který postavili vojáci.

     V roce 1921 byla v naší obci postavena za velkého úsilí řídícího učitele Kocha záložna, pošta a knihovna, na kterou ministerstvo kultury věnovalo 1000,- Kč. Bylo zakoupeno 56 knih, obec je dala svázat a přispěla 400,- Kč. O rok později byly zakoupeny další tři knihy.

 

     V poválečných letech se v celém kraji rozšířila touha po poznání dalekých světů a po lepším a snazším životě. Proto v roce 1922 odešlo za Štítné hodně občanů do Ameriky. Mnozí se později vrátili.

30. srpna 1921 se strhla velká bouře a voda tekoucí z hor , hlavně od Kochavce, zatopila hodně domů ve vsi. Most přes Járek byl stržen a odvlečen do Vláry. Na pasekách u Hýblů voda odnesla dvanáct včelích úlů.

26. 6. 1924 projížděl naší obcí první prezident ČSR T. G. Masaryk. Na chvíli se v obci zastavil a podepsal se do pamětních knih obce, Sokola založeného roku1920 a Orla založeného v roce 1921.

 

     Celosvětová krize postihla i Štítnou. V prosinci 1931 se počaly vydávat nezaměstnaným poukázky na poživatiny. Svobodný obdržel na měsíc 2-4 poukázky a ženatý 6-8 poukázek. Jenda poukázka měla cenu 10 Kč a směly se vydávat jen poživatiny.

     V roce 1937 až 1938 se v naší obci zavedl při poště telefon, telegraf a začaly se elektrifikovat části obce.

     Podzimní události v roce 1938 zastřely život v naší obci. Zvláště velkou nejistotou. Odpor a nenávist ke všemu co bylo německé přinesl 15. březen 1939. Čím více nejistoty, násilí, žalářování a vraždění, tím větší naděje na odpor se zmocňoval občanů. Byla založena organizace odboje, v jejímž čele stál řídící učitel, kapitán v záloze Stanislav Janečka a jeho věrný spoluorganizátor odboje Jan Matušinec, bývalý finanční strážník. Oba byli 29. října 1941 v koncentračním táboře popraveni.

     22. července 1939 ve 20 hodin se přihnala větrná smršť, která za šest minut všechno smetla v okruhu dvou kilometrů a nadělala za 6 mil Kč škody. S řadou stromů byla vyvrácena i lípa svobody (jak pozoruhodné!).

     2. května 1945 byla naše obec osvobozena Rumunskou armádou. Pouta utrpení a smrti se roztrhla. Nastoupili jsme cestu budování válkou zničené země.

     Byla nová úprava okresů. Do té doby patřila Štítná k okresu Uherský Brod. V poválečných letech byl zřízen okres Val. Klobouky, do kterého byla začleněna i Štítná.

     V r. 1946 byla z dřevěného baráku provizoria po německých financích ve Štítné zřízena škola II. stupně.

     V roce 1947 bylo ze staré orlovny vybudováno kino. 29. 4. 1949 vysílal místní rozhlas první zprávy. 20. 4. 1950 byl zahájen provoz vodovodu a v roce 1957 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo.

     V tomto roce se splnilo dávné přání občanů, poněvadž se začalo s regulací Vláry, která při povodních způsobila hodně škod. O rok později osvětová beseda koupila první televizor, ale obraz byl velmi špatný.

     V roce 1960 byl zrušen okres Val. Klobouky a Štítná od té doby patří k okresu Gottwaldov, nyní Zlín.

     Kulturní dům byl postaven v roce 1961 a nová základní devítiletá škola byla slavnostně otevřena v roce 1973.

     Při reorganizaci obce byla obec Popov v roce 1964 připojena ke Štítné a v roce 1976 i obec Jestřabí. Po pádu komunismu v roce 1989 se Jestřabí opět osamostatnilo v roce 1990.

     Za poslední roky bylo v obci zbudováno koupaliště, byla postavena smuteční síň, provedla se úprava hřbitova, zbudovalo se hřiště včetně šaten a „kasína“. Dále bylo postaveno nákupní středisko, zdravotní středisko, mateřská školka. Byla provedena úprava silnice na Trávnikách včetně postavení silničního mostu přes Vláru. Dokončily se úpravy Járku a zregulovala Vlára. V roce 1979 se začalo s výstavbou rodinných domků na Záhumení, kde v současnosti bydlí přes 60 rodin.

 

 

 

 

 

Z historie naší obce zapsala z dostupných materiálů

                                                                       Zvoníčková Helena t. č. knihovnice.